Lubojaty

Novojičínský deník - Moje Novojičínsko - 28. listopadu 2011

Bílovec-Lubojaty - Vloni se podařilo obyvatelům Lubojat u Bílovce náhodou objevit prastarý náhrobní kámen ze 16. století. Ten byl v nedávné době prohlášen za kulturní památku.

Autor: Věra Růčková


Staré budovy mají, zdá se, stále svá esa v rukávech, a jak vidno, kostel svatého Jiří v Lubojatech, místní části Bílovce, vyložil vloni srdcové eso. Hořící srdce je totiž zobrazeno na náhrobní desce, kterou se podařilo objevit při opravě kostela Pavlovi Lazeckému a Janovi Zuchnickému. Tito dva muži totiž zorganizovali brigádu na odstranění vlhkosti zdiva, při níž se měla vykopat zemina pod věží a poté zasypat drceným kamenem. „Po vykopání dostatečné hloubky, těsně před zasypáním výkopu, rozhodl Pavel Lazecký: Půjdem ještě o dvacet centimetrů níž a potom to zasypeme. No, a těch dvacet centimetrů bylo pro nalezení náhrobku rozhodujících,” přiblížil okolnosti nálezu člen osadního výboru Lubojaty Oldřich Němec.

Ze zeminy vyvstaly pevné obrysy zachovalého náhrobníku, jenž patrně vychází ze staršího náhrobníku Bítovských, který se nacházel v presbytáři kostela svatého Jiří a pocházel z roku 1489. „Jedná se o ojediněle zachovalý, kvalitní doklad sepulkrální (náhrobní – pozn. red.) skulptury šestnáctého století v oblasti českého Slezska. Dle stylové analýzy a stavebně historického vývoje objektu vznikl náhrobník patrně ve třicátých letech šestnáctého století, kdy byla k presbytáři přistavěna loď s předsazenou věží na západě,” vysvětlil bílovecký památkář Pavel Fabián s tím, že náhrobník byl uložen do podlahy v podvěží, kde byl také v roce 2010 odhalen.

Náhrobní deska má v horní části vytesán vavřínový věnec, ve kterém je umístěn erb Bítovských z Bítova, tedy hořící srdce v renesančně tvarovaném štítu. Ve všech koutech je pak umístěn monogram PH.

„Ten je shodného charakteru jako signatura Mistra PH, působícího na Moravě a ve Slezsku ve třicátých letech šestnáctého století. Spodní polovina náhrobní desky byla opatřena nápisem, z něhož je čitelné zmiňované vročení 1489 a částečně čitelný nápis: Tuto leží urozený pan... V pravé dolní části je pak patrný další fragment datace 15...“ dodal Pavel Fabián. Nápis byl bohužel poničen k nečitelnosti. Podle zprávy vypracované památkáři mohl být náhrobník původně určen pro Václava staršího z Bítova, který zemřel v roce 1553. Ten však byl pohřben ve Vladěníně, a je proto možné, že kvůli tomu byl nedokončený náhrobník vsazen pod podlahy lubojatského kostela a později překryt novější dlažbou. Další otázkou, která vyvstává při historickém průzkumu, je, proč se náhrobník Bítovských nachází v kostele, který patřil v první polovině 16. století Fulnštejnům. Památkáři to vysvětlují důvěrným vztahem Václava z Bítova k majiteli panství Ojíři z Fulštejna. A co bude s náhrobním kamenem nyní? Podle Oldřicha Němce by měl být po zrestaurování umístěn v lubojatském kostele. „Prvotní návrh byl v podlaze kostela pod průhledným sklem, ale to je údajně příliš drahé, a proto bude zřejmě připevněn v kostele na zeď,“ zmínil Němec. Náhrobník je sice vcelku zachovalý, ale zrestaurovat zcela jistě potřebuje. V nápisové části je totiž ochozený a v levém spodním rohu zlomený.

Co se týče rodu Bítovských, jejichž erb zdobí náhrobník, ti patřili v 15. století k velmi rozvětvenému rytířskému rodu. „Nejstarší písemná zpráva o Bítově pochází z roku 1377. Postupným vývojem je písemně doloženo, že roku 1519 prodává Hanušův syn Václav z Bítova vsi Bítov, Tísek, Lhotku s tvrzí a dvory s příslušenstvím bíloveckému pánu Václavovi z Fulštejna. Zápis v opavských zemských deskách se zmiňuje také o prodeji dvora a tvrze Bítovských. Noví majitelé sídlili na bíloveckém zámku, čímž tvrz v Bítově ztratila svůj původní význam i účel, postupně chátrala, až nakonec úplně zanikla,“ podotkl k historii rodu Pavel Fabián.

Zřejmě v důsledku událostí třicetileté války a celkového úpadku drobné šlechty rod počátkem 17. století zanikl. Zbyl po nich pouze rodový znak, červené srdce plápolající červenými plameny na stříbrném štítě, nad helmou věž prostřelená střelou, jejíž hrot byl rovněž červený a opeření bílo-zlato-bílé. (vru)