Závod handbiku na 12km ve kterém jsem pochopil proč někteří cyklisté mlátí své soupeře hustilkou po zádech. 
Závodu na deset okruhů po Hlavní Třídě v Ostravě Porubě se účastní pouze tři handbikeři Radek, Milan a já.
Dohodneme si pravidelé střídání v průběhu závodu a jdeme na to.
Radek, který vlastní handbike pouze necelý měsíc a 
s tímto sportem teprve začíná si brzy po startu volí vlastní pomalejší tempo, takže 
na střídání v čele zůstáváme pouze dva. Po ujetí dohodnutých dvou kol očekávám
výměnu na čele, ale nic se neděje, Milan se dopředu nehrne.
Po sedmi kolech a stále stejném pořadí na mne kamarád Čenda 
volá ať přestanu šlapat a nechám se předjet. Nedbám a začínám si pohrávat s myšlenkou,
že už bych to mohl zvládnout dojet a tak trochu zjistit, jak se zachová před cílem sportovec, který celý závod šetří síly v zákrytu?
Mají mrzáci větší smysl pro fair play jednání? Jak je to vlastně s tou změnou hodnot na
kterou údajně někteří lidé přicházejí až po úraze či nemoci? Zhruba sto metrů před cílem přichází okamžik pravdy.
Milan nasadí k trháku na který nemám sílu zareagovat, dochází k mému předjetí a v cíli mi potom říká, "Co se divíš? Takový je sport".
Jsem nasraný a doufám, že ho příště porazím :-).
Výsledky závodu.
| Pořadí | Jméno a příjmení | Oddíl / klub / tým | Startovní číslo | ČAS | 1. | Kupčák Milan | Sportovní klub vozíčkářů F-M | 52 | 00:28:20 | 2. | Němec Oldřich | Sportovní klub vozíčkářů F-M | 53 | 00:28:26 | 3. | Krupa Radomír | Sportovní klub vozíčkářů F-M | 51 | 00:29:24 |
www.memorialjv.cz
