LYSÁ HORA 1328,4 m.n.m.
Již v Hrabyni při mé rehabilitaci a přípravě do tohoto jiného života mne zaujala poznámka rehabilitační sestry o dosud nepokořeném vrcholku Lysé hory vozíčkářem. A protože mám z terasy svého domu výhled na Lysou horu s vysílačem na svém vrcholku, netrvalo moc dlouho a začal jsem to brát jako výzvu.
V červnu roku 1999 jsem si vyzkoušel výjezd na vrchol hory na svém invalidním vozíku s přídavným adaptérem. Po domluvě s kamarády, kteří hodlali Lysou horu vyjet na kolech, jsem s velkým časovým předstihem naložil do auta přídavný adaptér k invalidnímu vozíku a s naivní představou o mírném stoupání na Lysou jsem vyrazil ke svému cíli.
Přijíždím na malé parkoviště
před úsek stoupání v délce 8,5km, nasedám na invalidní vozík, přidělávám adaptér a vyrážím.
Po pár metrech zjišťuji že prokluz předního kola mi další jízdu neumožní a proto připevním batoh
z vozíku na přední kolo. Tato zátěž mi umožní posun k vytouženému cíli asi o 100 metrů,
kdy adaptér nevydržel tlaky na něj vyvinutý a praská.
Přece to nevzdám, zvláště když v tom stejném okamžiku mě míjí z kopce jedoucí zásobování pivem
Plzeňského Prazdroje. Občerstvení je téměř na dosah. Vracím se k autu,
za pomocí správce mini parkoviště nakládám adaptér i vozík a jako že nevidím zákaz vjezdu,
vyrážím na vrchol (sorry ochranáři).
Na pátém kilometru zastavuji, přesedám na vozík a zbytek cesty až na vrchol již absolvuji "Po svých".
Před vrcholem mne předjíždějí kamarádi na kolech. I já se přes vypětí sil blížím k vytouženému cíli. Jsem na vrcholu Beskyd. Jsem v cíli a jsem šťastný. Naše skvělé pocity malinko tlumí uzavřené občerstvení, tak si fotíme vrcholové foto a vyrážíme na cestu zpět. Jízdou dolů lituji že nemám azbestové rukavice,
ale stejně jsem na tom lépe než jeden z mých kamarádů, který při sjezdu zabrzdil až pomocí svodidel a dost se potloukl.
Takhle dopadl můj první pokus zdolat Lysou horu jako cyklista vozíčkář.
O nějaký čas později dostávám od Radka Krupy informaci o úspěšném výjezdu Lysé hory větším počtem vozíčkářů.
Byli to Michal Šolc, Martin Žák, a Radim Lanča (který vyjel jako jediný bez pomoci až na samý vršek vedle meterologické stanice).
Byl jediný údajně jen z toho důvodu, že ostatní si dali oficiálně "bene" u bufetu.
Dva "choďáci" Petr Bojko a Radek Krupa vylezli tuto trasu z Papežova o berlích. Vyplazili a vyjeli to za 6,30hod.
Zpět jeli všichni na svých vozících a tímto se velice pravděpodobně stali prvními vozíčkáři kteří na invalidních vozících zdolali celých téměř devět kilometrů stoupání. K tomu jim blahopřeji, ovšem prvenství ve výjezdu Lysé hory na handbiku si již rozhodně nechci nechat vzít.
6.září roku 2003 jsem připraven
k náročné cestě z pivovaru Radegast v Nošovicích, firmy která má velikou finanční zásluhu na koupi mého handbiku. Start na vrchol Lysé hory a zpět, cesty která měří 50 km jsem měl v deset hodin dopoledne, v hojném doprovodu cyklistů z řad mých kamarádů a kamarádek.
Nenáročný začátek v nadmořské výšce 340m využívám pro rozehřátí a k ustálení tepovky.
Po 1 hodině a 21 minutách jsem dojel k obávanému úseku naplánované cesty.
Čeká mě 8,4km prudkého stoupání z nadmořské výšky asi 690 m až k vytyčenému cíli do výšky 1328,4 m nad mořem.
14 minut a 40sekund mi trvalo zdolání prvního kilometru,
druhý jsem zvládl za patnáct minut,
třetí, ve kterém se kousek jede i z kopce za 8 minut 20vteřin,
čtvrtý za 15:20
a pátý za 14:10. 
Na úseku šestého kilometru prožívám svou menší krizi,
ale i tento úsek se mi daří překonat časem 23 minut.
Sedmý zvládám za 18:47
a osmý za 15:08
Na vrchol Lysé hory jsem dojel o půl druhé odpoledne, za tři a půl hodiny od výjezdu.
Celá trasa od brány nošovického pivovaru až na vrchol Lysé hory měřila 24 kilometrů a 800 metrů,
jel jsem průměrnou rychlostí 7,6km/h a dosáhl jsem maximální
rychlosti 48km/h.
Cestu na Lysou jsem měl sice již za sebou, ale ani prudké klesání cestou zpět nebylo nejpříjemnější.
Příliš rozžhavený brzdový kotouč a obavy z neubzdění Handbiku mi nedovoluji řádně si sjezd vychutnat. 
Ovšem úsek z Krásné do Nošovic jsem si již užíval a představa
oroseného piva které mne čekalo v Klubu nošovického pivovaru mne neuvěřitelně hnala vpřed,
takže zpáteční cestu jsem zvládl za pouhých 47 minut, čímž celkový čas při průměru 11,5km/h byl 4hod.16min.55s.
Celou tuto akci doprovázel zájem tisku a médií za což patří můj dík firmě Litera.
Občerstvení a zázemí mi poskytla firma Radegast a firma Illík, kterým tímto také děkuji a v neposlední řadě musím poděkovat svému doprovodu a kamarádům či kamarádkám, kteří tuto akci svou přítomností poctili.
A Vám všem kteří jste dočetli až sem děkuji za Váš čas. Oldřich Němec
