Lubojaty

Lidové pověsti z Bílovecka

Zdeněk Kuchta

V Lubojatech kdysi žila jedna stará, zbožná žena. Byla velmi chudá. Kromě jediného syna neměla na světě nikoho. Když se naplnily její poslední dny, zavolala jej ke smrtelnému loži a sdělila mu, že má schované peníze, které halíř po halířku uspořila. Když se tuze divil, na co šetřila, že chtěla na cestě do Lhotky, tam, kde se odděluje pěšina do Bílovce, nechat ke slávě Boží postavit kříž. Když jí slíbil, že nechá kříž postavit, vytáhla ze slamníku punčochu s mincemi a podala ji synovi. Žena pak za několik dní zemřela.

Syn byl ale lehkomyslný a nesvědomitý člověk. Na slib daný matce brzy zapomněl a ve společnosti stejných kamarádů brzo všechny peníze utratil. Nikdo o slibu, který dal matce, nevěděl, protože to nikomu neřekl. Žádná lidská duše neměla o tom ani potuchy. Alespoň si to myslel.

Ale stalo se něco, co nečekal. Na místě, kde chtěla matka nechat postavit kříž, se začal objevovat noc co noc v hodině duchů velký černý kocour s ohnivýma očima a ocasem dlouhým čtyřicet loktů. Bez hnutí tam seděl a civěl svýma ohnivýma očima za každým kolemjdoucím. V jeho pohledu bylo něco vyčítavého, až výhružného.

Nikdo dlouho nechápal, co má toto zjevení znamenat, a lidé jenom velmi neradi chodili o půlnoci kolem tohoto strašidelného místa. Všichni hledali nějaké vysvětlení, až nakonec padlo podezření na čeledína, syna oné zbožné ženy. Upozornil na sebe především svými velkými výdaji v hospodě za truňk. Pravda je, že jej po čase také začalo hryzat svědomí. Když se k tomu připojilo i opovržení části lidí, nakonec přání zemřelé matky splnil. Na označeném místě nechal postavit kříž a od té doby, co tam stál, černý kocour se už nikdy neukázal.

Článek na webu www.lubojaty.cz publikován se svolením autora Lidových pověsti z Bílovecka pana Zdeňka Kuchty, za což mu děkuji.

Úplné vydání Lidových pověsti z Bílovecka možno zakoupit v informačním centru v Bílovci.