Lubojaty

Článek byl převzat ze stránek Klubu vojenské historie Ostrava.

Do Lubojat nedaleko Bílovce jsme byli pozváni zástupci místní základní školy v rámci zdejších oslav 730 let založení obce a 115 let trvání SDH Lubojat. Přesto, že vedro bylo stále nemilosrdné a my trpěli syndromem únavy z horka, sešlo se nás 22, včetně dvou hulánů, kteří dorazili dobově přímo na koních. Po krátké exkurzi v obcičkách s názvy Olbramice, Zbyslavice a Josefovice, které se vyznačují tím, že v nich je spousta křižovatek a žádné pořádné šipky, se kolona složená z hauptmanna a kaprála Marka Fialy rozhodla, že to vezme raději přes Bílovec. Všeobecně se má za to, že bloudění bylo způsobeno přítomností Martina Polácha na palubě, neboť má zvláštní schopnost končit jinde, než kam se vypravil. V Bílovci už jsme se doptali a Lubojaty i školu zdárně našli.

V budově jsme se převlékli a vyfasovali lístky na jídlo a pití. Zatímco jsme čekali, než v programu přijdeme na řadu, pozorovali jsme hasiče v uniformách z předminulého století a dohadovali se, že nám připomínají naši pěchotu. Také jsme si prohlíželi zvětšenou fotku z Hradce a nadávali na počasí.

Naše jednotka se rozdělila na francouzské marodéry (to byli ti zlí) a rakouskou posádku (to byli ti hodní). Na pokyn organizátora jsme se odebrali na hřiště za školou, kde za komentáře jednatelky posloužili jako manekýni na předvádění uniforem oba kaprálové. Zatímco rakouská část zůstala u diváků, francouzská se odebrala do pole, kde vystavěla tábor. Ztvárnili totiž marodéry vracející se z Ruska, kteří se zde hodlali usadit a obstarávat si nelegálním způsobem obživu. Obyvatelé tím byli pochopitelně znepokojeni a přivolali pomoc. Nejdříve přišla hlídka o dvou mužích a domnívala se, že situaci zdárně vyřeší sama. Jelikož marodéři byli v přesile, hlídku zahnali. Stejně se vedlo i hulánům. To už byla nasazena celá rakouská část jednotky a bylo pouze otázkou času, kdy se marodéři odeberou nedobrovolně a nohama napřed z obce pryč.

Nechtěnou komickou vložkou bylo vystoupení „Toho, který má spacák do -20“, který se s hlasitým křikem nápadně rozběhl proti jednotce, stiskl spoušť - a nevyšla mu rána. Zahanbeně, doprovázen smíchem diváků, prchal zase za stany. Další vložku obstaral kaprál Mirek Harenčík, kterému taky nevyšla rána a tak předváděl jakýsi podivný tanec, jehož součástí bylo kromě obratů na místě i kruhové máchání pažbou. Tvářil se, že odhání dotěrný hmyz, ale byl chycen a zničen. „Ten, který má spacák do -20“ se rovněž přesile bránil, ale protože byl oslaben (zřejmě tím, že se ve svém spacáku do -20 přehřál), podlehl a byl poučen o slušném chování, sražen na kolena a bez milosti zastřelen. Když obživl, tvrdil, že příště si vezme pytlík z krví, aby byl efekt ještě přesvědčivější.

Po skončení vystoupení jsme ještě zájemcům nabídli střelbu z našich křesadlovek a rozdali pohledy. Pak jsme se šli občerstvit, převléknout a vyrazili domů. Čeká nás další část maratonu – tři víkendy po sobě.

Leona Lange, autor a zodpovědná osoba tohoto příspěvku.